dospělé oddělení
Pražská prozaička Romana Křenková (1955) loni knižně debutovala tímto románem, který měl značný a zasloužený ohlas. Autobiografická výpověď provází čtenáře jak osobními osudy (za normalizace „nepřizpůsobivá“ studentka, poté jakožto žena evangelického faráře pradlena nemocničního prádla, uklízečka na ubytovně atd., po listopadu 1989 sekretářka na ministerstvu), tak i „velkými dějinami“ od šedesátých let po současnost.
Romana Křenková má českotřebovské kořeny: její matka z našeho města pocházela, autorka sem v dětství často jezdívala k babičce. Dědeček, pokrývač Josef Bittner ze Sadové ulice, spoluzaložil firmu Baumer a Bittner, která se zabývala výrobou střešních krytin.
Na Českou Třebovou vzpomíná Romana Křenková takto: „Jezdila jsem za babičkou jako dítě do šesti let, kdy babička umřela. Na Třebovou si ale pamatuji dobře a cítím k tomu městu – k náměstí, kde jsem poprvé zcela fascinována viděla nad ním chodit provazochodce, ke hřbitovu na kopečku, Církvi bratrské, kam jsme s babičkou chodili a smáli se kazateli, jenž měl dlouhý vous – velkou něhu. Třebová je pro mne místo magické, vykreslené dětskou fantazií.“
Blanka Kostřicová přečte v úvodu svou recenzi prezentované knihy, která byla publikována v pražské revui pro literaturu a kulturu Souvislosti. Poté bude následovat autorské čtení.
Vstupné dobrovolné.